Ležím v posteli a tuším, že to bude zase jedna z těch mnoha neděl, kdy budu přemýšlet o všem možným i nemožným a nebudu moci usnout. Což mě bude přivádět do stavu naprosté zoufalosti, protože druhý den je přeci škola a já musím vstávat brzy, abych si našla to nejlepší místo v zadní lavici, kde na mě nikdo neuvidí, protože jsem malá!
A přeci jen nemám špatnou náladu, i když má dvouměsíční aktivita byla silně pod bodem mrazu, knížky leží pod tunou prachu a skrz na skrz své spolužáky nemám moc ráda. Navíc přichází čtvrťák, velká věc, jsou z nás mazáci střední školy, což je velká a důležitá role, ale beztak mě nějaký prvák pošle do míst, kam se nikdo nechce dobrovolně podívat, protože autorita je pryč a dnešní mládež, co si budeme povídat, stojí za starou bačkoru. To bude tak skvostný rok plných urážek a nesmyslných argumentů, proč prostě musejí mít na stužkách všechny odstíny růžové - asi aby jim to ladilo s oblečením, i když, pěkně prosím, ony nejsou bárbíny, jsou to jen děsné rebelky. Na druhé straně lidi, kterým je to vesměs jedno, ale jsou moc znuděný, tak budou opovrhovat se vším. Pak tam budu já, takže si udělám miliardu nepřátel, protože já růžovou mít nebudu a bezpáteřní nudiče pošlu do již zmíněných míst.
Ale ono to bude dobrý, snad si naštěstí můžu říkat "už jen rok", pak je sice budoucnost nejistá, peněz moc nemám a moc nadšená z vysoký nejsem. To bude paráda, hlavně to opět nechat až na pokraj neřešitelnosti, a pak se z toho jednoduše zbláznit. Ale to bude už rok 2014, to bude zase úplně jiný rok.
Hlavně udělat maturitu, panebože.
