FILM

Nespím, i když bych ráda, v krvi 3 hodiny spánku, mám asi skoro infarkt a svědí mě noha. A ta noha se teď jeví nejhůř, uááá, jdu se poškrábat. 

Po roce jsem konečně dofotila film z foťáku a dneska jsem si šla pro výsledky. Vskutku, po roce se snadno zapomene, co se člověk všechno snažil zachytit. Ale páni, ty peníze v tom. Asi od toho na chvíli opustím, přeci jen, v týhle krizový době (kdy se mi navíc rozbily sluchátka - začínám si myslet, že páchají úmyslnou sebevraždu,.. nebo fakt nevím) nemám peněz nazbyt. Chmm, a celkově to teď stojí za starou bačkoru. A za starou bačkoru to ještě stát bude. Uáá, zíívy zív, tak jo, nějaká moje "veledíla" takhle na (dobrou) noc!

Fotky z Marsu.. teda, z lesa

Jsem smutná, unavená a bolí mě zub. Ideální kombinace pro středu. S tím zubem to snad nebude tak horký, žvýkám totiž žvýkačku jako ďas.
Z nudy, co na mě byla seslána vyšší mocí (nebo zákeřným zlounem) jsem se rozhodla sem něco napsat. jelikož ale na to vůbec nemám náladu, tak mě trklo, že jsem se dlouho nepodělila o žádný fotky. Naposledy jsem teda fotila týden zpátky, jakožto samu sebe.. v lese, úúú. Ne, není to vůbec děsivý, jasný, chápu. Ale děsivý bylo, jak jsem z toho byla spocená, cesta k lesům vede totiž přes vysoké kopce a nebezpečné troly!
Ale pot nebyl to jediný. Těch havětí žijících v lesích, především pak komárů (proč nikdy v lese nepotkám srnku? néé, mě musí napadnout tlupa komárů - karmo?!)
Ach bože, jdu spát.

 mám být jako já

 depreséé

 točím se a představuju si, jak se netočím

 tady se jakože usmívám a ukazuju výstřih!

 to nejsem já

 můj ze slámy udělaný vlas

 prohýbám se a chytám se za hlavu v domnění, že jsem seksi seksindlll

 les lesovitý

 nohy numero I.

nohy numero II.

Pondělí

Táhnu se, s mým dnem, je pondělí? Jo, a tak se táhnu s pondělkem..

Ono je to totiž moc teplý den, takový neobvyklý na pondělí (leda by nebylo pondělí, to pak jo). I když pondělí asi může být lecjaký. Ale mně se ven nechce. Už jen proto, že nechtěně musím sedět u počítače a upravovat v přepočtu 500 fotek ze svatby, na který jsem nedávno byla (jako hlavní fotograf, jak já byla nervózní! Nehty mi naštěstí už zase začínají dorůstat, situace se uklidňuje a já můžu pokračovat dál), ale do toho se mi moc nechce, protože prostě takový množství fotek je děsící a můj malý mozeček dává přednost schovávat se na téhle stránce, kterou si čas od času někdo přečte, s vědomím, že jsem kretén, protože ty fotky mám mít do středy hotový. A ono je pondělí, ježišiii! Hluboký nádech, výdech, klid, klídeček..

No, než se k tomu dostanu, určitě stihnu zhlédnout nového Dextera a nevěřícně kroutit hlavou nad tím, jak mu to zase všechno prochází a jak je to všechno strašně na hlavu, poté snad i jeden díl American Horror Story, i když je to strašně zvláštní seriál a já nevím, proč u něj vůbec plýtvám časem, - proč neupravuješ fotky, co? - se kterým beztak nevím, jak mám naložit. Jak je to možný? Jsou prázdniny a všichni lenoši světa prostě ignorují moji maličkost. Haló, já jsem tady!

A tak já to půjdu teda upravovat, ale až fakt po té náloži seriálů, bez toho to asi nejde plán je plán.
Pak začnu s mým supr-ultra-tajným plánem. Upoutala jsem Vaši pozornost? Ahaha, tůdle, to až zase jindy, aspoň budu mít námět na článek, když už se i tady jevím jako absolutní pakoš a lenoch a hňupák, co si sem píše jen a jen kraviny. Bláááho, jdu, čááágo

Myšlenky, co létají mi hlavou

Jsem strašný neřád, co to tady až moc neslušně ignoruje. Ale ten neřád je prostě a jednoduše v neustálém kruhu dění, ze kterého není úniku. A podaří-li se mu to, je tam zase vcucnut. To, že sem píšu znamená, že jsem z kola ven. Na chvíli. Sláva klidné duši, která popíjí vodu a poslouchá Foals - jo, jsem to já!

Vlastně ani nevím, co sem mám napsat. Vlastně je mi šumák, jestli to někdo bude číst, a jestli ano, tak třeba i následně kritizovat ve smyslu "holka, co plácá nesmysly a utváří si tak vlastní vesmír plného čirého šílenství" - a to by se mi vlastně líbilo, heh - anebo prostě a jednoduše tady přes-t-a-n-e   č--í--s--t....
A pokud Vás to třeba i trochu zajímá, tak já Vám něco hezkýho napíšu. Třeba to, jak jsem se dostala k Foals, které jsem ještě před nedávným týdnem neznala, snad jen z doslechu! Já totiž strávila hezký, přehezký týden na jednom festivale, který již po 19 let nese jméno ROCK FOR PEOPLE. No a ten festival (i když podle názvu by měl nést do srdcí festivalových nadšenců jen a jen rock) přivezl na první týden v červenci do Hradce Králové neskutečná jména, jako 30 Seconds to Mars (z nichž jsem se málem počůrala, až tak!), Billy Talent, Klaxons či (pro mě tehdy ještě neznámé) Foals. A tak jsem se do nich zamilovala. Jak uklidňující a skvělá hudba! A ještě jeden tip pro Vás mám! jedná se o začínající kapelu, která si říká BLACKOUT PROBLEMS, pochází z Německa, avšak zpívá po anglicku (a dobře!) a jejich písničky jsou prostě takové, které z hlavy nevyženete. Pusťte a milujte. A pak mi třeba i děkujte!
Toť vše z rokáče, víc Vám vyzrazovat nebudu, jednak proto, že se mi nechce a jednak proto, že to asi nikoho nezajímá.
Další věc je, že se mi blíží narozeniny. K velké radosti (či smutku) mi bude už za 2 dny (! - šmankote) devatenáct let, což mi přijde strašně krutý, protože už jen jeden rok (a dva dny) budu moci tvrdit, že jsem příslušník skupiny náctiletých, co si myslí, že jim patří svět, bez starostí a bez touhy plánovat si život. Jo, beztak starosti mám a život si plánuju.. leč nereálně, ale plánuju, ale to je fuk, prostě jsem pořád nějaká ta náctiletá holka. Pak budu.. co budu? -cetiletá? to se mě bude držet už celý život. Leda bych se dožila stovky. Ale tak si ještě moc nefandím. Ježiši, to je schíza, co blbnu. Kruh dění. Jasně. ehm, no a já budu slavit, protože snad poprvý v životě mi chce někdo uspořádat oslavu, sice jen skromnou, ale panebože, já jsem tak ráda. Jen mezi námi, neprahla jsem po tom tak moc a americký oslavy s poníky mi přijdou ujetý (ale máte-li poníka, klidně mi ho pošlete) a lehce neosobní.. snad i pro boháče, co nevědí, kam vrazit peníze (já spořím, aby se vědělo), ale to, že si dá někdo práci a vymyslí nějakou spešl akci jen a jen pro mě?  Jééé, to bude určitě krásný a já budu tak hépy, že o tom sem pak napíšu. A to vše mě čeká zítra, tedy poslední osmanáctkovej den.

A to je asi vše, co jsem chtěla napsat. A jestli to nedává smysl.. tak pardón.