Pondělí

Táhnu se, s mým dnem, je pondělí? Jo, a tak se táhnu s pondělkem..

Ono je to totiž moc teplý den, takový neobvyklý na pondělí (leda by nebylo pondělí, to pak jo). I když pondělí asi může být lecjaký. Ale mně se ven nechce. Už jen proto, že nechtěně musím sedět u počítače a upravovat v přepočtu 500 fotek ze svatby, na který jsem nedávno byla (jako hlavní fotograf, jak já byla nervózní! Nehty mi naštěstí už zase začínají dorůstat, situace se uklidňuje a já můžu pokračovat dál), ale do toho se mi moc nechce, protože prostě takový množství fotek je děsící a můj malý mozeček dává přednost schovávat se na téhle stránce, kterou si čas od času někdo přečte, s vědomím, že jsem kretén, protože ty fotky mám mít do středy hotový. A ono je pondělí, ježišiii! Hluboký nádech, výdech, klid, klídeček..

No, než se k tomu dostanu, určitě stihnu zhlédnout nového Dextera a nevěřícně kroutit hlavou nad tím, jak mu to zase všechno prochází a jak je to všechno strašně na hlavu, poté snad i jeden díl American Horror Story, i když je to strašně zvláštní seriál a já nevím, proč u něj vůbec plýtvám časem, - proč neupravuješ fotky, co? - se kterým beztak nevím, jak mám naložit. Jak je to možný? Jsou prázdniny a všichni lenoši světa prostě ignorují moji maličkost. Haló, já jsem tady!

A tak já to půjdu teda upravovat, ale až fakt po té náloži seriálů, bez toho to asi nejde plán je plán.
Pak začnu s mým supr-ultra-tajným plánem. Upoutala jsem Vaši pozornost? Ahaha, tůdle, to až zase jindy, aspoň budu mít námět na článek, když už se i tady jevím jako absolutní pakoš a lenoch a hňupák, co si sem píše jen a jen kraviny. Bláááho, jdu, čááágo