Dobrodružná cesta s pořadovým číslem JEDNA

Už je tomu týden, co jsme se vydali v rámci školy na výlet do Newcastlu v Anglii. Uteklo to jak voda a já tady teď sedím jak hromádka neštěstí a v myšlenkách se vracím pořád zpátky..
No, a abych se alespoň trochu odreagovala a to svoje snění zužitkovala, napíšu tady o tom článek, avšak jen  krátký, všechno podstatný ví můj deníček, to asi stačí (ajo, deníček je něco víc než Vy!)
Jak už jsem psala, začalo to v neděli minulého týdne, kdy se parta 6 roztřesených studentů, v doprovodu dvou učitelek, vydala na dobrodružnou cestu do Newcastlu. Ač jsme věděli, co přesně kdy budeme dělat, byli jsme z toho lehce mimo, spíše v dobrém slova smyslu, ač mé vyvádění během cesty asi nikoho během cesty šťastným nedělalo (musím se naučit být tišší!), nedá se ale říci, že jsme se báli.  Tahle cesta do neznáma pro nás byla obrovským dobrodružstvím. Nebo tedy alespoň pro mě.
Po příletu jsme byli ubytováni v naprosto luxusním hotelu s tím, že vše, co za ty 4 dny provedeme, sníme, vypijeme a snad i projedeme hradí jejich škola, která je spřátelená s tou naší (a díky tomu to vlastně celý vzniklo!). Co si budeme nalhávat, žili jsme si fakt fanfrfárově!
Do čtvrtka jsme měli vymezené aktivity a vskutku, bylo to famózní, ani chvilku jsme se nenudili a vždycky jsme odjížděli zpátky do hotelu s pocitem naprosté pohody, štěstí, radosti.. no, prostě neuvěřitelné zážitky! Ale to sem psát nebudu, to by bylo na moc dlouho, navíc bych se možná zase dostala do stavu chytání slz ve vzduchu, a to nechci!
Co na tom bylo ale nejkrásnější, že si na nás udělali čas kamarádi z dávných let, které jsme díky spřátelení škol poznali dva roky zpátky. Vybudovali jsme si k nim úžasný vztah a věřím, že oni k nám taktéž. ty 4 dny, ač krátké, překrátké, byly možná o to úžasnější, že je s námi prožili oni! Samozřejmě, potkali jsme i další, nové tváře, avšak na tohle přátelství to prostě nemá. Achjo. Nejsmutnější na tom možná je to, že mi tyhle lidi scházejí víc, než třeba mí spolužáci. A to jsem s nimi strávila cerka 8 dní.

Na víc nemám. Jsem z toho pořád taková mizerná, ale věřím, že se naše cesty ještě zkříží. Snad i proto, že už si začínám házet do prasátka peníze na letenku, haha. Těžko říct, jestli zrovna padne na tohle, ale jo, my se tam prostě ještě podíváme a zažijeme zase neskutečný věci s neskutečnými lidmi ♥

UDĚLEJ DOBRÝ SKUTEK, STAČÍ MÁLO

Tak jo, uvidíme, jestli tahle stránka může přinést i nějaký užitek.
Kamarád jede v srpnu za poznáním do Afriky, přičemž chce pomoci lidem v Bani. Zároveň ale potřebuje  pomoc ostatních, neb sám na to nestačí. Však si to sami přečtěte:

Asociace Pamtiral'm Jamu se nachází v Bani na severu Burkiny Faso, kde byla založena Nouhoumem Cissé v roce 2007. Asociace je financována zisky turistického ubytovacího zařízení Le Nomade v samotném Bani. Pomocí těchto peněz asociace podporuje školní docházku dětí, vzdělávání a osvětu místních mladistvých. Mezi léty 2007 a 2012 organizace realizovala mnoho aktivit, mezi všemi lze uvést vzdělání 18 dětí, založení knihovny a domova mládeže, kavárny a kina.

Vesnice Bani se svými 4000 obyvateli nezapadá do standardu sahelských osad, disponuje kultuním bohatstvím, které stojí za to udržovat - více na http://mosqueesbani.wordpress.com/

Obracíme se na vás s prosbou o pomoc v pokračování projektu, tentokráte budou finanční prostředky použity na výstavbu kulturního centra. Rozvoj komunity s sebou nese spolehlivější údržbu kulturního dědictví.

JAK TEDY MŮŽETE POMOCI?
Sbíráme starší FUNGUJÍCÍ MP3 přehrávače, mobilní telefony, nabíječky, fotoaparáty, sluchátka, USB disky, minirádia, notebooky, atd.... 

Tyto zařízení později prezident asociace Nouhoum Cissé zpeněží = prodá v hlavním městě Ouagadougou a díky těmto financím se podaří posunout projekt v Bani zase o krok dále :)

KOHO KONTAKTOVAT?
Pokud doma najdete něco, čím byste mohli pomoci, tak neváhejte a kontaktujte 
Antonína Jelínka (732 805 732, jelinek.tonka@gmail.com) [Chrudim + okolí] nebo
Milana Holce (774 906 447, homijan@gmail.com) [Praha, Brno, PCE], 
ti materiál dopraví do Burkiny Faso a předají Nouhoumovi Cissému.

Tak jo, pokud jste to přelouskali, doma Vám něco podobného leží a nemá to uplatnění, a máte chuť pomoci, neváhejte a ozvěte se jim. Kamarád je seriózní, bát se nemusíte! A třeba z toho nakonec budete mít dobrý pocit! :-) Díky!

slunce v duši, radost v krvi

Je pátek a já nejsem v náladě něco sepisovat, jsem nechutně unavená z toho náročného týdnu, co se teď odehrál ve škole a jen myšlenka na postel mi dodává zívací nálady a víčka těžknou a těžknou..
Avšak! Dnes, konečně po nekonečně dlouhém období dešťů a zimních období, vyšlo sluníčko a my se rozhodly to zúročit. Ač jsem skoro přišla o brýle, kalhoty jsou zablácené, boty jsou zablácené a bílé tkaničky se už bílou barvou nepyšní, jsem docela spokojená s výsledkem, a tudíž se jdu pochlubit. A třeba se na ty fotky ani nekoukejte, mně je to šumák. To jen, že to tady zase zanedbávám a napsat něco teď smysluplného solidně nezvládám. Jsem lempl, a třeba se i změním. Dneska už ale ne.

tak jo, pár sluníčkových fotek: