Už je tomu týden, co jsme se vydali v rámci školy na výlet do Newcastlu v Anglii. Uteklo to jak voda a já tady teď sedím jak hromádka neštěstí a v myšlenkách se vracím pořád zpátky..
No, a abych se alespoň trochu odreagovala a to svoje snění zužitkovala, napíšu tady o tom článek, avšak jen krátký, všechno podstatný ví můj deníček, to asi stačí (ajo, deníček je něco víc než Vy!)
Jak už jsem psala, začalo to v neděli minulého týdne, kdy se parta 6 roztřesených studentů, v doprovodu dvou učitelek, vydala na dobrodružnou cestu do Newcastlu. Ač jsme věděli, co přesně kdy budeme dělat, byli jsme z toho lehce mimo, spíše v dobrém slova smyslu, ač mé vyvádění během cesty asi nikoho během cesty šťastným nedělalo (musím se naučit být tišší!), nedá se ale říci, že jsme se báli. Tahle cesta do neznáma pro nás byla obrovským dobrodružstvím. Nebo tedy alespoň pro mě.
Po příletu jsme byli ubytováni v naprosto luxusním hotelu s tím, že vše, co za ty 4 dny provedeme, sníme, vypijeme a snad i projedeme hradí jejich škola, která je spřátelená s tou naší (a díky tomu to vlastně celý vzniklo!). Co si budeme nalhávat, žili jsme si fakt fanfrfárově!
Do čtvrtka jsme měli vymezené aktivity a vskutku, bylo to famózní, ani chvilku jsme se nenudili a vždycky jsme odjížděli zpátky do hotelu s pocitem naprosté pohody, štěstí, radosti.. no, prostě neuvěřitelné zážitky! Ale to sem psát nebudu, to by bylo na moc dlouho, navíc bych se možná zase dostala do stavu chytání slz ve vzduchu, a to nechci!
Co na tom bylo ale nejkrásnější, že si na nás udělali čas kamarádi z dávných let, které jsme díky spřátelení škol poznali dva roky zpátky. Vybudovali jsme si k nim úžasný vztah a věřím, že oni k nám taktéž. ty 4 dny, ač krátké, překrátké, byly možná o to úžasnější, že je s námi prožili oni! Samozřejmě, potkali jsme i další, nové tváře, avšak na tohle přátelství to prostě nemá. Achjo. Nejsmutnější na tom možná je to, že mi tyhle lidi scházejí víc, než třeba mí spolužáci. A to jsem s nimi strávila cerka 8 dní.
Na víc nemám. Jsem z toho pořád taková mizerná, ale věřím, že se naše cesty ještě zkříží. Snad i proto, že už si začínám házet do prasátka peníze na letenku, haha. Těžko říct, jestli zrovna padne na tohle, ale jo, my se tam prostě ještě podíváme a zažijeme zase neskutečný věci s neskutečnými lidmi ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat