Když se fotí mimčo!

Ano, FOTILA jsem. Konečně, po dlouhý době. Nevim proč, měla jsem teď asi nějakej blok, ale vůbec se mi do ničeho nechtělo a radši jsem doma ležela a čuměla na seriál. Ne, přeháním, učila jsem se do školy, protože jsem vzorná žákyně!
Ale tomuhle nešlo odolat, ten prcek je tak boží. A snad mě tohle nakopne k tomu, abych šla fotit. Taaakovejch nápadů co mám... jsem jen líný hovado no.

btw. taky tak milujete černobílý fotky?

Facebook smrdí

Ještě před tím, než budeš číst dál, ujasníme si jednu věc. MÁM facebook, a nezrušim si ho (nebo aspoň v nejbližší době). Takže kšc ty jeden hnusný kroutile, co mi chceš šplouchnout do ksichtu svěcenou vodu a poslat mě do pekel !

V dřívějších dobách jsem facebook.. no, jo, milovala. Psala jsem si tam každou kravinu, třeba jak jsem "ospinkaná" apod. Srandovnější bylo, když jsem to psala jako "OspiiiNkanHáá". Jo taková nána jsem byla. A možná pořád jsem, kdo vííí.

Zlom nastal tehdy, když mi jeden kamarád řek, ať si založim twitter, že tam nechce bejt sám (bůh ví že to je ocas, který tam už dávno nechodí - modlím se za něj)
TWITTER - místo snů. Napiš si tam co chceš, a nikdo Tě nebude pomlouvat, odsuzovat. Jednak proto že tam nikoho ty kecy moc nezajímaj a jednak taky proto, že to není facebook.

Facebook, na rozdíl od Twitteru, je místo, kde většině lidí jde jen o nasbírané "lajky". Proto se Ti moji zlaťoučký kamarádíčci (halvně holky, heh) označujou na fotkách pořád a pořád dokola. Třešničkou na dortu je, když pod fotkou, kde vidíš stejně jen kozy a šíleně zmalovanej ksicht,  je velkými písmeny napsáno "NEJSEM DOKONALÁ" či "ACHJŮ, KÉŽ BYCH BYLA KRÁSNÁ :-*" ... A pro jejich potěšení se na to polovina lidí chytne a píše jim chlácholivé komentáře ve stylu "ale zlatííí, ty jsi krásná :-*" ... velebnosti, jdu blejt.

A nebo statusy! Koho zajímá, že k obědu sis udělala špagety, nebo že v pátek po dlouhéé době budeš doma sedět na prdeli, a že by si šla někam pařit! Facebook neplní úlohu tvého deníčku, zlatá!

...

Hejtuju Vás, fejsbůkoví nadšenci!

Šíleně nasranej člověk, mucQ.

Potrapněný víkend

Ahaha,

momentálně jsem totoálně nemocná.

Znáte ten pocit, kdy chcete být strašně moc nemocní ale nikde žádná nemoc, ani blblý kýchnutí, na který by se to dalo svést! Ovšem když máte plány a potřebujete být fit, kýchnutí se objeví.. a nejen to!

Jooo, parádička, hlavně miluju ty bezesný noci, kdy mi ani ten pitomej prostřikovač nosu nepomáhá a já musím posmrkávat posmrakný kapesníčky (nic nechutnýho, jen tvrdá realita!)

Jo jasně, nic děsivýho, rýma je po týdnu pryč (však se říká - léčená rýma trvá týden, neléčená 7 dní) ale sakra, já mám povinnosti a vůbec, jsem naštvaná!

Jdu si lehnout do galonůů a galonůů kapesníčku.. A vůbec mě nežere, že nevím kolik je galon.

Nakupovací horečka aneb jak prcek ke svetru přišel

Nemožné se stalo možným! Viděla jsem motýla, měla zmrzku a koupila si svetr. Co svetr, rovnou dva!

Den začal velice nevesele. Po dlouhém období jsem se rozhodla konečně něco udělat se svoji leností a jít cvičit. Mělo jít o nějakej jumping a pod vedením mé kamarádky jsem měly proskákat asi hodinu. Osud ale nechtěl, abych tam šla a tak to odpadlo, kvůli nějaké kravině, nebo co. No a co s volným dnem? Učit se mi nechtělo, tak zblblá z tý školy ještě nejsem. Tak jsem zalarmovala kamarádku a vyrazily jsem se podívat po krámech.

Již dřív jsem si chtěla koupit svetr ale všechny mé pokusy dopadly katastrofálně. To bylo snad poprvý, co mi bylo líto těch peněz, co jsem v peněžence viděla. Dneska to ale bylo úúúúplně jiný. První krám - boooožííí svetr, taková ta láska na první pohled. Na cenu jsem radši ani nekoukala - ale padl mi dokonale. Pohled na cenu se mi ale nevyhl a já málem padla. 900,-- za svetr je přeci jen moc, co si budeme povídat, ale když on byl tak božíííí. Ha, mám ho doma a pozoruju jeho minulost. Kolik lidí ho tam mohlo takhle nechat? Pche.

Druhý mám z terranovy, či jak se jmenujou. Je taky pěknej, i s přijatelnější cenou. Ale to už není takový vzrůšo, když ten jeden mám. :D

Jsem héééépy, héééépy.

A teď se jdu asi učit. A nebo jíst. A nebo spát.

Milá profesorko, polibte mi zadek, je neděle. A neděle znamená nic nedělání. A já tohle nic nedělání sakra dodržím! Méééééén.

Puf.

Noční dobrodrůůžo

Ani ťuk

Včera jsem měla ukrutnou touhu vyfotit něco... něco divnýho, co nedává moc smysl. Takovej ten absťáček, kdy mýte potřebu něco udělat a to rychle. tak jsem popadla auto a rychlostí světla jsem to hnala ke kamarádce, která žije v malé, ale přitom v boží vesničce kousek za městem.

Ač se v noci fotí špatně (možná proto, že je tma a bez baterky jsem jako začínající "fotograf" .. budete-li radši, amatér s fotoaparátem, co si nechává říkat "fotograf" .. jsem stále v háji.) zvládli jsem udělat pár snímků. Nebylo to přímo podle mých představ, nic divnýho. Ale líbí se mi to.

Hodím sem 2 fotky, ať se kocháte. Kydy, ať se kochám já, když jsem jedinej čtenář.

(btw. přestává mi šlapat "tečka", jsem z toho pěkně na nervy!)¨

chlup.

(ne)depka

Kdysi dávno mi jedna kamarádka říkala, že ji nebaví fotit lidi na zakázky. V tu dobu mi to přišlo nelogický, vždyť to je právě to skvělý, když si Tě někdo vyžádá... no ne?

Ta doba už pominula a já už chápu její slova. Nejde o to, že by mě samotné fotografování nebavilo, ba naopak, přímo to miluji. Ale když mi někdo napíše, abych ho vyfotila do alba, pro babičky apod. nějak to ve mě nevzbuzuje tu pravou vášeň. Chci fotit to, co mě baví, což je úplně něco jiného, než "fotku do alba". Neříkám že to nebudu dělat, ale nechci to mít tak často.

Aby nedošlo k mejlce, já chci fotit lidi. Ale tak trošku jinak. Chci aby ta fotka měla příběh, aby člověka praštila do očí a donutila ho říct "tak to je něco" nebo tak.. Vím že na sobě musím ještě hodně zamakat, ale myslím že to půjde. Ale tohle doopravdy nechci.

Těším se až bude sníh.

"Nový začátek" - již po 3.!

N O V Ý    Z A Č Á T E K

Ahaha, stejně to tady nikdo nečte, nevim proč to vůbec dělám. Snad proto, že jsem znuděná, je pátek skoro-večer a já poslouchám povzbuzující letní hudbu, což mě přivádí snad ještě do většího srabu. Ale stále žiju, díky za optání.

Ani nevim, jestli mi to vydrží. Vždycky se nadchnu pro jednu věc, chvíli mě baví a pak ji odhodím jako hračku, která svůj účel splnila. Nechci zakládat novej blog, který mě zase za pár dnů či týdnů omrzí, neboť nemám vůbec žádnýho šajna, jak se mažou. Buď jsem extrémně tupá ne-blondýna a nebo maj chytrý plán jak přemnožit nepoužívané blogy! A nebo jsem jen vosel s "v" na začátku. Každopádně nechci mít 3 hnijící blogy. Hah

Ale vraťme se k původnímu plánu. Tenhle blog byl dřív "jen" o fotkách, i když jich tu moc není, jsem fakt lenoch, až to pěkný není. Teď sem budu asi víc psát. Moje amatéros fotos možná taky uvidíš. 

Stále jsi tu? Byl jsi tu vůbec někdy? ahaha, baví mě psát s vědomím, že tohle si přečtu jen já. 

Tak jo, asi vše.

Váš Chňup!