slunce v duši, radost v krvi

Je pátek a já nejsem v náladě něco sepisovat, jsem nechutně unavená z toho náročného týdnu, co se teď odehrál ve škole a jen myšlenka na postel mi dodává zívací nálady a víčka těžknou a těžknou..
Avšak! Dnes, konečně po nekonečně dlouhém období dešťů a zimních období, vyšlo sluníčko a my se rozhodly to zúročit. Ač jsem skoro přišla o brýle, kalhoty jsou zablácené, boty jsou zablácené a bílé tkaničky se už bílou barvou nepyšní, jsem docela spokojená s výsledkem, a tudíž se jdu pochlubit. A třeba se na ty fotky ani nekoukejte, mně je to šumák. To jen, že to tady zase zanedbávám a napsat něco teď smysluplného solidně nezvládám. Jsem lempl, a třeba se i změním. Dneska už ale ne.

tak jo, pár sluníčkových fotek: