Hvězdy nebeské

Ach, ach. Koukáte se na hvězdy? Já ano, tůze ráda. Vlastně by se dalo říct, že jsem moc velký snílek a tam, někde ve hvězdách, hledám cosi, co nikdy nenajdu. To je tak magický, až to miluju!

Dneska je u nás naprosto nádherný pohled na černá nebesa pokryta tisíci svítivými světýlky, které jsou třeba už i dávno vymřelé. Ale i tak je uctívám, protože jsou magické. A vlastně je mi i jedno, že hvězdy jsou jen jakési odlesky. Magičnosti jim to neubírá. Ba naopak! Kdybych si mohla vybrat, čím bych chtěla být, byla by to hvězda, protože spousta lidí k nim vzhlíží a přemýšlí o světě a budoucnosti.. Hvězdy Ti vždycky vykouzlí úsměv na rtech. A když se Ti mihne myšlenka v hlavě ve stylu "kouká se teď někde na hvězdy taky?" je to hned větší magičnost než ze začátku.. Anebo jsem prostě divná a na hvězdy se culím jenom já. To je taky možnost. Možnost z možností tisícerů nenalezených.

Ach panebože, hvězdy, jste tak krásnééé a já vás zbožňuji a obdivuji vaši krásu, jen co to dá, neboť vy si nic jiného nezasloužíte!


Fotila jsem hvězdy poprvé, není to žádná výhra, já vím, já víííím. Já se zlepším, přísahám!

Tak asi dobrou..