ÓDA (vždycky jsem to chtěla napsat) pro Ondru!

Jeden nepojmenovaný kluk mě požádal, abych mu napsala článek, asi jen pro jeho oči, ale to nevím, jak se dělá, tak to asi tak dělat nebudu. Smůla? Asi jo.
Momentálně tímhle neskutečně hlučným klapáním budím ze snění bratra, který jen o pár kousků spí nad mojí hlavou. To zní úchylně, nemyslíš? Haha. No, mohla bych jít do obýváku, ale je to dálka a navíc je všude tma a je všeobecně známo, že já mám z tmy nahnáno. Ale jen z tý domácí. Domácí tma je strašidelnější než venkovní. Při venkovní jsou aspoň vidět hvězdy.. někdy. Který vlastně už ani nemusí existovat. Život je tak zvláštně vesele smutný!

Je pátek večer, Ty někde paříš v místním klubu plných divných lidí, možná si i přeplněný, protože si právě jedl! a já tady řeším účetnictví s kamarádkou, protože jsme divný a radši sedíme doma při sklence kakaa a účetnictví. A to byl původní plán udělat angličtinu! Plány se bortí hned jak si je stanovíš, a bortí se tím, že chodíš na facebook. Nebejt toho, tak si s Tebou nepíšu, nedostanu sobeckou nálož sobeckosti a nepíšu tenhle článek. Vlastně bych už dávno ležela v posteli a četla si něco zajímavýho od Irvinga, protože on píše zajímavě a možná bych usnula i s knihou, takže by mi pak byla neznámá i stránka čtiva a je to děsně komplikovaný, protože to mohlo být a není a já tu pořád sedím.

Doufám, že se alespoň trochu usmíváš a tohle veškeré snažení nebylo marné, neboť kamarádka už asi doúčotvala a mně ubývají síly. Jsem nemocná? Panebože, už zase? to ne!
Jdu si vyčistit zuby, pak se napít sladkýho čaje, tudíž celá procedura půjde do kopru a půjdu spát. Ale bez čtení, na to už nemám síly. 

Takže se asi měj, směj, mej (smrdíš, co?) a užívej. Jdu nebudit bratra, nebo bráchu, co je lepší? bráchu, jo, nejdu ho budit, i když ho pořád teď budím, a si sobec, kvůli Tobě se nevyspí!
Achjo.
Tak se měj.
S láskou a částečnou nenávistí, neb si mě k tomuto dohnal
malý skandální kokršpaněl.