Foto-lomo-láska

Co to se mnou jé? Mám foťák asi za 16 tisíc korun českých, přičemž jsem si na něj tvrdě vydělala, pojmenovala ho, hýčkala.. A panebože, já už asi pěknou řadu nefotila za účelem "já totiž chci fotit"..ale jen za účelem "to je otrava fotit lidi, kteří to chtějí." Tak trochu je mi to líto, vždycky to byl můj nejmilovanější koníček, a on vlastně pořád je, jen mám asi krizi. Jako je krize středního věku, tak bude krize i fotícího věku.  A já ani nechci být profešnl fotograf, co si hned založí stránku na fejsbůku a ukazuje svoje (ne)veledíla lidem, který ani nezná. K čemu? Teda, pro mě k čemu, nikdy jsem nechtěla fotit lidi na zakázku, chtěla jsem fotit fotky, který budou k zamyšlení. Ale o to vlastně teď vůbec, ale vůbec nejde!

Čím dál tím víc se propadám do krásy analogových foťáků. A já vlastně miluju všechno starší. Už tak si chci koupit starou videokameru. A pořád nevím, kde na to mám vzít peníze! A taky jak přesvědčit rodiče, že to není zbytečný kup a že já tím vlastně budu šťastná. A vůbec, jsou to moje peníze.. od rodičů.. ale moje! 

Sice doma už jeden analogový foťák mám, ale beztak, mně to asi nestačí. Třeba budu jednou taková ta stará rašple, co nebude mít 87 koček, ale 87 foťáků. Bájo vyhlídky. A bájo jako fakt bájo!

No, ale teď, ač jsem ve finanční krizi (kam ty peníze pořád strkám? Joaha, já mám to nerozbitný prasátko, herdex!) si chci koupit (a to si asi koupím kulový, co?) DIANU MINI (vrau, vrau na třetí!). Jakožto lomo, neskutečně malý a lehký (jak internet říká), foťák, u kterýho nezáleží na tom, jak moc profesionálně fotíš - jde o to zachytit okamžik jako takový, ne profesionální charakter toho všeho. Ve skutečnosti to má určených i pár pravidel, ale poslední pravidlo je ňáko, že to nemá pravidla, takže asi nic..

Tak jo, jdu snít o tom, jak jí držím v ruce. Jo, tak malá je! - vejde se jen do jedné ruky. Ááách

Zabedněná situace!