Zapadající fotky

Dneska bych mohla udělat zase článek ne tolik o kecání neustále se opakujících nesmyslů, ale spíše o fotkách, které jsou vlastně taky pořád to jedno a samý. Když já si nemůžu pomoci!

Jelikož ráda jezdím na kole, které už vlastně má své jméno, Šervůd vznešený, z modrého těsta zrozený! I když po roce brázdění krajin, nerovných úseků a nekonečných pádů, kdy Šervůd neměl jméno, jsem si zvykla mu šeptat do jeho nevyvinutých uší "kolo moje, jeď, jeď!".. ale to je zase jiná kapitola, to by mohl vyprávět sám Šervůd, ale teď odpočívá v domečku na dva západy zamčeném. Ajo, jelikož ráda jezdím na kole.. vypadla mi myšlenka. No, asi že ráda jezdím na kole.

Když se k tomu přidá má vášeň fotografická, i když amatérská, naladí se dobrá hudba, načasuje se doba západu, je to prostě ráj. I když, v našem městě vedou všechny cesty do kopce, tudíž si tuto krásu většinou užívám zpocená, ufuněná a bažící po vodě!

Dneska jsem takovou potřebu vyjet si ven dostala. A tak se stalo, že mě štíplo něco pod oko, což zapříčinilo, že vypadám jako kulich, což znamená "panebože, vždyť já vypadám jako kretén!", radostně jsem skákala a tančila na poli při zapadajícím slunci za věrného publika sklízečů obilí a vyfotila pár těch fotek, se kterými se jdu sem chlubit.
[A teď tajně budu doufat, že se Vám budou líbit, abych se mohla cítit líp, když už kvůli tomu mám ten štípanec!]

Ádié